Naše cesta započala odletem z pražského letiště směr Amsterdam. Tam na nás čekal Boeing 747-400, ve kterém jsme si užili 9,5 hodin v economy třídě. Nepříliš vyspalí jsme cca v 9:00 přistáli v Pekingu. Proběhla výměna peněz v několika směnárnách, abychom eliminovali riziko falešných peněz (zkušenosti známých potvrzovali, že výměna v čínské bance negarantuje pravost bankovek). Posledním krokem před vstupem do země byla pasová kontrola. Ta byla také poměrně vtipná, turista je prolustrován, vyfocen a následně může ohodnotit pasovou kontrolu pomocí panelu se smajlíky Jirka i Martin pasovou kontrolu pochválili).
 |
| Náměstí Nebeského klidu |
 |
| Smogový výhled z hotelu |
 |
| Kamery na každém sloupu |
 |
| Vchod do Zakázaného města |
Po výstupu z klimatizované haly jsme okamžitě dostali ránu od pekingského smogu. Člověk měl pocit, jako kdyby vstoupil do smradlavé mlhy s teplotou okolo 35 stupňů. Taková deka přes hlavu. Dostat se taxíkem do hotelu taky nebylo jednoduché, Číňané neumí číst latinku, takže opsaná adresa hotelu byla téměř na nic (poučení vždy si vyfotit čínské znaky a ukazovat adresu na telefonu). Po poradě asi pěti osob (taxíkáři a naháněči) taxíkář potvrdil, že ví, kam má jet a vyrazil směr Radisson SAS u exhibition centra. Nebyl čas na časovou ani jinou aklimatizaci, takže jsme hned vyrazili do víru velkoměsta.
Za první cíl jsme si vybrali Forbidden city, palácový komplex v centru města, hlavní cíl každého turisty v Číně, v Pekingu. V každém průvodci vás připravují na to, co vás čeká, ale realita je ještě horší. Okamžitě po vystoupení z taxi se ocitnete pod útokem průvodců a prodejců zájezdů na čínskou zeď. Evropané (ne-Asiaté) v tomto případě fungují jako ultra magnet. Důležitá poznámka platná pro celou Čínu: na všech památkách je 95% turistů z Číny, takže neexistuje varianta, že by byl Evropan přehlédnut.
Nakonec se nám podařilo probít se všemi obchodníky, koupit lístky a dostat se do komplexu. To je jediné místo, kde jsme od "turistických pomocníků" měli klid. Forbidden city bohužel trpí tím, že tam jsou úplně všichni a všichni jsou Číňané. Pokud k tomu přidáte vedro, dusno, smog a "hygienické" návyky místního obyvatelstva, rychle pochopíte, že Forbiden city = masakr. Chrámový komplex je větší než se zdá,je dlouhý několik kilometrů a nám trvalo projít od první k poslední bráně cca 3 hodiny. Tady se s Jirkou poprvé nechali vyfotit Číňané. Tento trend nás provázel celou dovolenou a naše fotky přibyly v hodně čínských albech a sociálních sítích.
Následovalo náměstí Nebeského klidu - Tiananmen. Největší náměstí na světě a pravděpodobně jediné náměstí, kde musíte projít bezpečnostním rámem (jako na letišti). Troufám si říct, že náměstí a jeho okolí je jedno z nejsledovanějších míst na světě, což potvrzuje množství kamer na každém sloupu v okolí + vojáci a policisté na každém kroku. Poslední překvapení na náměstí byla skupina Číňanů, kteří drhli kartáči povrh náměstí kostku po kostce.
 |
| Pekingská kachna k večeři |
 |
| Podvodník na rikše a naše jízda Hutongy |
 |
Pohled na Zakázané město
z Jingshan Parku |
Cestou od náměstí jsme si chtěli projít Hutongy (původní staré uličky Pekingu). Po cestě nám své služby (za 30 RMB) nabídl řidič motorové rikšy a my jsme si naivně pomysleli, že jsme narazili na jediného poctivého Číňana. Po cca 10 minutové jízdě, čínan zastavil, vytáhl "oficiální ceník" v podobě papírové vizitky a začal požadovat 300 RMB (cca 750 CZK). Klasická turistická past, před kterou varují všechny průvodci. Po asi 15 minutové hádce a gestikulování, jsme poslali řidiče k šípku se 100 RMB, chvíli sice ještě zkoušel protestovat, ale pak si uvědomil, že už víc nevymůže ( a hlavně věděl, že i tak nás obral). Vzpruzeni na nejvyšší úroveň jsme si prošli Jingshan park a pavilon Budhy na jeho kopci (po cestě nám byla x krát nabídnuta rikša za 30RMB:-)). V osm večer jsme se rozhodli odebrat na večeři do jedné z místních vybraných restaurací. Vzít si taxi na místě se rovnalo vzít si taxi na Staromáku. Nabídnutá cena 80RMB vs. skutečná cena 11RMB od normálního taxíku hovoří za vše. Bohužel féroví taxíkáři nemluví anglicky a neumí číst v mapách, takže odchyt taxi je běh na delší trať. Restaurace Xiao Wangs Home Restaurant v Ritan parku nezklamala a potvrdila, že anabáze se vyplatila. Ve 23hodin místního času usínáme spánkem utahaných turistů. První poučka z průvodců se každopádně potvrdila už první den: jakmile se Vám někdo snaží pomoci, jedná se o podvodníka, který vás chce obrat.
 |
| Drhnoucí četa na náměstí |
Žádné komentáře:
Okomentovat